Uncategorized

Nejbližší město
Zlaté Hory je městskou památkovou zónou s měštanskými domy na náměstí. Mají renesanční a barokní jádro a po četných požárech jsou upraveny empírově. Ukázkou slezského baroka je budova bývalé pošty, dnes sídlo městského hornického muzea. Pozornost si dále zaslouží farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, špitální kostel svatého Kříže a na návrší nad městem stojí kaple svatého Rocha, u které se v letech 1759 a 1779 odehrály bitvy mezi rakouským a pruským vojskem.

Nad městem se na 890 m vysoké
Biskupské kupě tyčí 19 m vysoká rozhledna z roku 1898 s dalekým výhledem. Na západním úbočí kopce se nachází zřícenina malého strážního hrádku Leuchtenštejn.

Ve Zlatých Horách začíná
hornická naučná stezka vedoucí na Příčnou horu a Táborské skály, která spojuje kdysi významná, dnes ale opuštěná hornická díla. Pozoruhodné jsou především pinky – propadlé středověké těžební komory hluboké až 30 m.

Součástí Zlatých Hor je také nejvýše položená osada ve Slezsku – Rejvíz (790 m), kde lze vidět kostel s oltářem od Bernarda Kutzera a penzion Rejvíz, dříve Noskova chata. Ten je známý svým interiérem, především vyřezávanými židlemi, které zpodobňují někdejší stálé hosty podniku. Z přírodovědného hlediska je ale nejzajímavější stejnojmenná národní přírodní rezervace s největším rašeliništěm na Moravě a ve Slezsku, Velkým a Malým mechovým jezírkem. První z nich o ploše 1692 m2 je přístupné po chodníku a kromě mnoha jiných rostlin tu můžeme spatřit například rosnatku okrouhlolistou, suchopýr pochvatý, klikvu nebo borovici blatku.

Nejen obec sama, ale i její okolí může návštěvníkům nabídnout mnoho k poznávání. Jsou tu jak památky lidové, městské, církevní a hradní architektury, tak krásy přírodní. Daleko není ani do známých lázní Karlova Studánka či k vodopádům Bílé Opavy, ani do vrcholových partií Jeseníků – na
Ovčárnu a Praděd.

Při silnici do Heřmanovic na východním svahu Příčného vrchu stojí obnovený poutní
kostel Panny Marie Pomocné vysvěcený v roce 1995. Původní chrám postavený roku 1841 byl v roce 1973 odstřelen. Na cestě ke kostelu je 14 zastavení Křížové cesty. Nedaleko se vypíná zřícenina hradu
Edelštejn, kdysi jednoho z největších slezských hradů.

Hornickou minulost připomínají také nově budované repliky středověkých rudních mlýnů na říčce
Olešnici u silnice do Dolního Údolí.

V sousedním
Horním Údolí lze vidět kromě několika zachovalých roubených domů také novogotický kostel svatého Jana Křtitele, jehož interiér, stejně tak jako místní hřbitov, zdobí díla významné sochařské rodiny Kutzerů, kteří zde žili v 19. století.

Z kostelíka svaté Marty zbyly již jen základy, nad ním v lese stojící pomník upomíná na důlní neštěstí, při kterém v roce 1577 zahynulo 11 horníků.

Pěšky či na kole se lze z Heřmanovic vypravit na nedalekou hradní zříceninu –
Koberštejn.

Quinburg

5 km jihozápadně od Heřmanovic se nad údolím Černé Opavy na vysokém výběžku Sokolích skal ve výšce 868 m nachází zřícenina gotického hradu z konce 13. nebo počátku 14. století, o kterém se nedochovaly žádné písemné zprávy.

Vlastní jádro hradu bylo situováno na třech samostatných schodovitě klesajících skaliscích, na kterých se zachovaly zbytky lomového zdiva silného až 2,2 m. Hrad byl na přístupové západní straně oddělen od mírně stoupajícího hřebene uměle upravenou průrvou přecházející v až 18 m široký příkop. Archeologický materiál uložený v bruntálském muzeu je prezentován především keramickými a kamennými artefakty.

Drakov

3 km jihozápadně od obce se přímo na levém břehu Černé Opavy, přibližně 500 m severně od myslivny Drakov, nachází pozůstatek fortifikace. Areál leží na zalesněné 23 m dlouhé, 8 m široké a 10 m vysoké skále oddělené od plošiny 10 m širokým příkopem. Mezi skálou a 8 m vzdálenou řekou se na nivě dodnes rýsuje stará komunikace. Na uměle zarovnaném skalnatém suku jsou nepatrné zbytky zdiva a vrstvička uhlíků svědčící o zániku opevnění požárem a o užití dřeva jako stavebního materiálu. Tak jako Quinburg střežila a kontrolovala tato opevněná „celnice“ cestu z Nisy do Olomouce procházející údolím Černé Opavy. Její krátká a písemně nedoložená existence spadá zřejmě do 14. století.

Bývalé šoltyství

Architektonicky nevýrazná patrová renesanční budova nejasného stáří uprostřed obce byla sídlem zdejších dědičných šoltysů. V přízemí se dochovaly renesanční klenby a v jedné z místností pamětní erbovní deska. Na ní jsou znaky Vladislava Zikmunda, krále polského a švédského, a rakouského arciknížete Karla, tehdy administrátora velmistra Thumbse v Prusku. Dolní část německy psané desky sděluje, že v tomto domě přenocovala obě knížata 14. června 1624 a že dovolila, aby na památku jejich pobytu byly v domě zhotoveny jejich znaky vzhledem k věrným službám pana Jonáše Biroldta, kolektora zlatohorského panství.

      Anno 1624, den 14. tag des Monats Juny seindt hochge…
      beide Fyrsten, alhier Zur Hermstadt in diesem Haus vber nacht
      gelegen vnd Herren JONAE Biroldt, COLLECTORIim Zuckh
      mentelischen Ambte, Zue einer gedechtnüs obgemelte Wappen,
      in an sehung seiner bestendigen treuen vordienst,
      an solches hauss genedigiist vorehren lassen.

Farní kostel svatého Ondřeje

Stojí uprostřed obce ve svahu obklopen ohradní zdí s původní bránou kolem bývalého hřbitova. Renesanční kostel byl vystavěn roku 1588 vratislavským biskupem Ondřejem Jerinem a byl zasvěcen podle biskupova křestního jména svatému Ondřeji. Z něj ale zůstala jen spodní část věže s pamětní mramorovou deskou, na níž je biskupův erb a pod ním nápis:

      ANDREAS DEI GRATIA EPISCOPULOS
      VRATISLAE SUPREMUS TOTIUS SLESIA
      CAPITANEUS TEMPLUM HOC SUO
      SUMTU A FUNDAMENTALIS EXTRUXIT
      ET DEDICAVIT ANNO DNI MILLES.
      QUIN GENTESIMO OCTUAGES DNICA TRINITATI

      Andreas, biskup z vůle Boží
      nejvyšší pán celého Slezska
      vybudoval od základů tento
      chrám na své náklady
      a v roce 1588 jej zasvětil Trojici svaté

Kostel byl totiž roku 1739 barokně přestavěn a rozšířen biskupem Philippem Ludwigem Sinzendorfem a nově vysvěcen roku 1766. Je to jednolodní podélná stavba obdélného půdorysu s boční kaplí, sakristií, oratořemi v patře, kněžištěm a hudební kruchtou v západní části. Lod‘ je zaklenuta pruskými klenbami mezi pasy dosedajícími na přízemní pilíře s římsovým kladím, neseným pilastry s iónskými hlavicemi. V západní ose průčelí vystupuje hranolová věž. Fasáda byla znehodnocena při opravě roku 1990. Zařízení: uprostřed sloupového retabula hlavního oltáře z doby před rokem 1766 zasazen obraz smrti sv. Ondřeje, u paty sloupů monumentální figury sv. Filipa, Petra, Pavla a Jakuba, v nástavci sousoší sv. Trojice s adoranty a andílky, dva boční oltáře s obrazy svaté Barbory a Anny, přízemní kazatelna se schodištěm, figurální epitaf neznámého šlechtice (†1613) a oltářní svícny. K vybavení kostela dále patří pozdně renesanční kamenná křtitelnice s barokním víkem na kamenném podstavci s válcovým dříkem, zdobeným vybíjeným ornamentem a obklopeným trojicí půlatlantů, který nese polygonální nádrž. V jejích vpadlých výplních jsou kolorované reliéfy znázorňující sv. Ondřeje a výjevy z Kristova života.

Kaple sv. Jeronýma

Nad lomem stojící architektonicky jednoduchá kaple blíže neurčeného stáří po opravě znovu vysvěcená dne 28. září 1997.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Naproti domu čp. 10 je další sakrální památkou v obci. Pískovcová polychromovaná socha světce v tradičním oděvu s křížem v náručí mírně podživotní velikosti je umístněna na čtverhranném podstavci zdobeném mušlí a volutovými útvary s nápisem 1778 HBC.

Vysoká pec Drakov

Zbytky staré dřevouhelné pece z roku 1807 zaniklé do třicátých let 19. století. Hranolovitá kamenná stavba 15 krát 8 m, na kratší straně valeně klenutý vrchol. Naproti pozůstatky vodního náhonu.

Lidová architektura

Obec Heřmanovice byla nařízením vlády ČR ze dne 24. května 1995 vyhlášena vesnickou památkovou rezervací pro jedinečně dochovaný soubor lidové architektury. Chráněny jsou domy lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský typ). Jde o přízemní roubený dům krytý sedlovou šindelovou, od poloviny 19. století břidlicovou střechou (později eternit nebo plech) o značném sklonu s kamennou podezdívkou. Půdorys je smíšeného komorovo-chlévového typu a obsahuje velkou světnici, komoru, síň s jen výjimečně dochovanou černou kuchyní, druhou komoru a kamenný chlév. Hospodářská část bývá vesměs zděná. Domy mají většinou okapovou orientaci, prkenný štít s lištovanými spárami a dvěma menšími okny a zvýšené podkroví místo podlomenice. V průčelí bývají tři dřevěná rámová okna, stěny jsou obíleny vápnem a hlavní vchod je do síně kazetovými dveřmi z boku domu. Zahrádka bývala oplocena kamennou zídkou nebo ohradou, od 20. století i plaňkovým plotem.

V ústředním seznamu nemovitých kulturních památek jsou zapsány tyto objekty: čp. 95, 106, 181, 185, 189, 203, 256, 290, 295, 302, 309, 320, 350 a 370.

Chráněny jsou také pozůstatky po těžbě rud ve zlatohorském revíru, a to:

Důl Žebračka

Na východním svahu Příčného vrchu nedaleko silnice do Zlatých Hor se nachází komplex hald, štol a komínů. V nedávné době se tu propadla těžební komora a takto vzniklá propadlina má rozměry 60 krát 30 krát 50 m.

Důl Karel

Uprostřed revíru Hackelsberg v katastrálním území Heřmanovic a Horního Údolí se na náhorní plošině Příčného vrchu nalézá středověké důlní dílo, které představuje štolu v délce 60 m, ručně sekaný komín dlouhý 40 m a dva slepé komíny vystrojené dřevěným potrubím.