Kraj těžby rud a vápence
Katastr obce má pestrou geologicko-petrografickou stavbu – zastoupeny jsou tři geologické jednotky: kra Orlíku v desenské klenbě (západ katastru – k povrchu zde vystupují zejména krystalické ruly, kterými pronikají žíly křemene), vrbenské vrstvy (střed katastru – jedná se o pruh hornin středního a spodního devonu táhnoucí se od Zlatých Hor přes Vrbno pod Pradědem na jih s výskyty zlatonosných křemenných žil a šedomodrých krystalických vápenců) a andělskohorské vrstvy (východ – území břidlic, drobů a prachovců porušené četnými zlomy).
Významné jsou vápence a ložiska rud (zlato, stříbro, měď, olovo a zinek) ve vrbenských vrstvách. Přímo v Heřmanovicích v minulosti vznikla pozoruhodná vápencová jeskyně – Heřmanovická jeskyně – o rozměrech 18 krát 12 m a výšce až 10 m. Jeskyně měla bohatou krápníkovou výzdobu (stalagmity i stalaktity, sintrové žlutavé a průsvitně bílé záclonky, brčka a náteky) a pyšnila se také dvěma jezírky s písčitým dnem. Bohužel, jeskyně byla již před lety zničena postupující těžbou v místním vápencovém lomu, který se nachází téměř ve středu obce pod kaplí sv. Jeronýma. Opuštěné doly na železné rudy (magnetit, hematit, magnetovec a krevel) jsou na Holém vrchu, Mlýnském vrchu a na důlním poli Maria Trost (Marie Útěšná, vlevo od silnice na Salaš), zbytky po staleté hlubinné těžbě rud jsou např. v oblasti Příčného vrchu: dobře patrné jsou krátery (pinky), haldy, dolíky, příkopy, odvaly, štoly, šachty a větrací komíny. Největší krátery (o průměru až 60 m a hloubce až 30 m) vzniklé zřícením stropů rozsáhlých podzemních prostor můžeme spatřit u Táborských skal.
Zlato se ve středověku těžilo také povrchově, a to rýžováním ve zlatonosných píscích, do nichž se dostalo z rozrušených žil křemene. Rýžování připomínají staré německé názvy vodních toků (Goldoppa – Zlatá Opavice, dřívější název říčky Opavice) a tratí a také místy zachovalé sejpy. Jejich zbytky můžeme najít na Černé Opavě a jejích pravostranných přítocích (Slučí potok, Sokolí potok a Rudná), kdežto sejpy podél Opavice dnes již neexistují.
Podnebí a počasí
Heřmanovice leží v chladné oblasti s relativně chladným a vlhkým létem (délka vegetačního období průměrně 135 dnů) a dlouhou zimou (průměrný počet dnů se sněžením 54, sněhová pokrývka průměrně po 102 dny v roce). Průměrná roční teplota je 4 až 6°C, nejchladněji je v lednu a nejtepleji v červenci.
Ročně naprší průměrně 900 až 1200 mm srážek, nejvíce v červenci a nejméně v únoru. Pro zajímavost, nejdeštivějším dnem ve zmapované historii obce byl 9. červenec roku 1903 se 184,7 mm srážek (a následně velkou povodní na řece Opavici). Nejen v Heřmanovicích, ale v celém relativně úzkém údolí říčky Opavice i jejích přítoků vzniká především v zimním období inverzní situace.
měsíc | I | II | III | IV | V | VI | VII | VIII | IX | X | XI | XII |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
průměrná teplota vzduchu (°C) | – 4,2 | – 2,9 | 0,7 | 5,4 | 10,7 | 13,9 | 15,6 | 14,5 | 11,1 | 6,1 | 1,3 | – 2,3 |
průměrný úhrn srážek (mm) | 53 | 50 | 60 | 76 | 101 | 112 | 135 | 107 | 88 | 81 | 62 | 53 |
Říčky a potoky
Celý katastr Heřmanovic leží v úmoří Baltského moře – veškerou vodu odvádí řeka Opava, která je přítokem Odry. V samotném katastru jsou dva významné toky – prvním je říčka Černá Opava (v západní a střední části), druhým Opavice. Malé území při hranici se Zlatými Horami patří do povodí Zlatého potoka, který se vlévá do řeky Prudnik.
Černá Opava (délka toku v katastru 17,9 km, plocha povodí 58,7 km2, dlouhodobý průtok měřený v obci Mnichov 0,76 m3s-1) pramení na západním svahu Orlíku ve výšce 1040 m. n. m., pod Zámeckým vrchem se stáčí na jih a ve Vrbně pod Pradědem se stéká se Střední a Bílou Opavou.
Opavice (délka říčky v katastru 35,7 km, dlouhodobý průtok měřený v Heřmanovicích je 0,23 m3s-1), jejíž tok směřující na jihovýchod tvoří osu celé obce, pramení nad severním koncem Heřmanovic na jihozápadním svahu Příčného vrchu ve výšce 850 m. n. m.
Všechny toky mají čistou vodu, západní část katastru leží v CHOPAV (chráněná oblast přirozené akumulace vod) Jeseníky a východní část ve II. (vnějším) pásmu hygienické ochrany vodního zdroje Široká Niva.
Půdy
Půdy v katastru jsou většinou málo úrodné, štěrkovité až kamenité, místy zamokřené. Nejrozšířenější jsou hnědé silně kyselé půdy a v nejvyšších polohách podzoly. Údolní nivy kryjí oglejené a glejové půdy.
rok | 1845 | 1900 | 1948 | 1990 | 2001 | |||||
ha | % | ha | % | ha | % | ha | % | ha | % | |
zemědělská půda | 1433 | 33,6 | 1463 | 34,2 | 1424 | 33,3 | 1057 | 24,7 | 1063 | 24,8 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
– orná půda | 1235 | 28,9 | 1337 | 31,3 | 1300 | 30,4 | 465 | 10,9 | 35 | 0,8 |
– travní porosty | 189 | 4,5 | 96 | 2,2 | 94 | 2,2 | 568 | 13,2 | 1004 | 23,4 |
– zahrady | 9 | 0,2 | 30 | 0,7 | 30 | 0,7 | 24 | 0,6 | 24 | 0,6 |
lesy | 2735 | 64,0 | 2722 | 63,7 | 2727 | 63,8 | 2978 | 69,6 | 2981 | 69,6 |
jiné plochy | 104 | 2,4 | 87 | 2,1 | 121 | 2,9 | 246 | 5,7 | 237 | 5,6 |
celkem | 4272 | 100 | 4272 | 100 | 4272 | 100 | 4281 | 100 | 4281 | 100 |
Živá příroda
Zdejší podhorská příroda a krajina je chráněna jako součást Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, která byla vyhlášena v roce 1969. CHKO Jeseníky leží západně od silnice Vrbno pod Pradědem – Heřmanovice – Horní Údolí a její nejcennější částí na území obce je pramenná oblast řeky Opavice na svahu Holého vrchu. V malých listnatých lesících a na zachovalých loukách žijí vzácní obojživelníci a rostou chráněné druhy rostlin (lilie cibulkonosná – Lilium bubiferum, prstnatec májový – Dactylorhiza majalis, kruštík širolistý – Epipactis helleborine a vemeník dvoulistý – Platanthera bifolia).
Dnešní ráz zdejší krajiny ovlivnili také dávní zemědělci především tím, že ze svých polí postupně vysbírali velké množství kamenů, které snášeli a rovnali zejména podél hranic pozemků, čímž vznikly tzv. kamenice a hromadnice. Dnes jsou dokladem minulého způsobu obhospodařování půdy a často zarůstají keři a stromy. Člení louky a pastviny a spoluvytvářejí tak nezaměnitelný ráz zdejší krajiny.